Guy de Maupassant: KULIČKA

Analýza uměleckého textu

I. část:

Obsah:

Úvod popisuje zbytky francouzské armády, jež se po prohrané válce vracejí domů. Město Rouen přicházejí obsadit vítězové - pruští vojáci. Obyvatelé mají z jejich příchodu strach a skrývají se ve svých domech. Město, jež bylo vydáno na pospas nepříteli a v němž už neexistují žádné jistoty a zákony, je připodobňováno ke stiženému přírodní katastrofou.

Prusové se rouenským vnutí do jejich domů a vynutí si jejich pohostinnost. Mezi oběma skupinami jsou napjaté vztahy, Prusi z lidí tahají peníze, obyvatelé se jim odměňují demonstračními vraždami jejich vojáků. Obchodu se nedaří. Lidé žijí ve strachu. Postupně se situace zklidní, obyvatelé Rouenu si na přítomnost Prusů zvyknou, někteří díky novým známostem mezi německými generály opouští obsazené město. Vypraví se dostavníkem do města Le Havre za lepším životem.

Jednoho chladného zimního rána se v dostavníku sešli pan Loiseau jeho manželka paní Loiseau, továrník Carré – Lamadon a jeho manželka paní Carré-Lamadon, hrabě Hubert de Bréville a hraběnka de Bréville, 2 jeptišky, „demokrat“ Cornudet a Kulička. V dostavníku se střetly společenské vrstvy s náboženstvím a s politickými názory. V dostavníku se tři bohaté paničky spiknou proti Kuličce a pomlouvají ji, jejich manželé zas okázale hovoří o svém bohatství před chudým Cornudetem.

Všichni zprvu přirozeně Kuličkou opovrhují. Cestují v zimě a cesta trvá déle, než předpokládali. Všichni počítali se zastávkou v nedalekém hostinci. Mají hlad. Povídají si o politické situaci a o svém vlastenectvím. Čím déle cestují, tím větší mají hlad. Najednou Kulička vytáhne košík plný jídla. Vzala si s sebou jídlo, které by vystačilo na tři dny. Paní Carré-Lamadon hlady omdlívá → jedna z jeptišek jí dává napít trochy vína od Kuličky. Když vidí hlad ve tvářích svých spolucestujících, nabídne jim jídlo ze svých zásob. Cestující z vyšších vrstev váhají, ale záhy její nabídku přijímají. Chování ostatních cestujících se v mžiku změní a i povýšenecké manželky přijmou prostitutku mezi sebe (hovoří s ní; Kuličce byla zima a paní de Bréville jí půjčila své ohřívadlo → ostatní dámy půjčily svá ohřívadla jeptiškám).

Po cestě, ve vesnici Tôtes, zastaví dostavník pruský důstojník, zkontroluje jejich potvrzení o opuštění města a cestu jim schválí. Následně se výprava rozhodne přespat ve zdejším hotelu du Commerce. Při večeři přijde hostinský Follenvie s oznámením, že onen důstojník shání slečnu Roussetovu (Kuličku) – nejprve schůzku odmítá, ale následně jde kvůli ostatním cestujícím. Vrací se od něj, rozrušená, červená, namíchnutá a uražená, o detailech setkání ale nechce s nikým mluvit.

Na druhý den není zapřáhnutý dostavník. Cestující jdou hledat kočího, který je vezl. Při procházení městem vidí pruské vojáky, jak v dokonalé harmonii spolupracují s francouzskými rodinami. Ani jedna ze stran totiž nemá z války radost a nechce situaci ještě více komplikovat. Vlastenecky založenému Cornudetovi se tohle bratříčkování nelíbí, Carré v tom vidí jen pruské výčitky svědomí.

Později se od čeledína dozvědí, že důstojník výjezd zakázal. Sám důstojník je jen arogantně odbude, že je zkrátka pustit nechce, a oni se o důvodu mohou jen dohadovat. Večer je však opět navštíví Follenvie s otázkou, zda si to Kulička nerozmyslela. Ta ho odmítne a svěří se zbytku - důstojník je nenechá odjet, dokud se s ním ona nepomiluje. Všichni společníci Kuličku zprvu podporují a litují ji. Jak se ale jejich pobyt v hotelu prodlužuje, dochází jim trpělivost, začínají pochybovat a na Kuličku naléhat. Chovají se k ní čím dál odtažitěji a chladněji.

Když se jde Kulička podívat na křtiny (připomněly jí vlastní dítě, které jí vychovávají nějací vesničané a ona sama ho skoro nevídá), ostatní toho využijí k pomluvám a kutí piklí. Jedině Cornudet (jenž se sám chtěl s Kuličkou vyspat, ale ona ho odmítla) a obě jeptišky se od jejich plánování od začátku distancují, ostatní se tím však baví. Tváří se jako smetánka, ale chovají se jako primitivové a pokrytci, smějí se a cítí vzrušení nad plánováním milostné pletky.

Paní Loiseau je rozčílena, že vůbec váhá, vždyť je to její povolání a u nich doma šla s každým (i s kočím – je ve společnosti níž než prostitutka). To že si Prušák nevybral ji, odůvodňuje tím, že má důstojník úctu k vdaným ženám (přitom je paní Loiseau škaredá, stará a důstojníka nepřitahuje). Nevadí jim, že je Prušák. Jejich vlastenectví jde zčista stranou.

Od té chvíle Kuličce systematicky a rádoby nenápadně podsouvají myšlenku obětování se pro kolektiv (říkají jí příběhy z historie, kdy pro dobro ostatních ženy obětovaly svou úctu; vymýšlejí si příběhy jenom proto, aby ji přesvědčily). Hraběnka de Bréville se zeptala jedné z jeptišek na to, jestli Bůh takové hříchy odpouští. Ta ji odpověděla, že pokud má taková hřích čistý úmysl, tak že odpouští. Po té jim jeptiška vyprávěla o klášterech svého řádu, o sobě, o své drobné sousedce sestře Nikefoře, o tom že jedou ošetřovat vojáky s neštovicemi.

Další den šli na procházku a hrabě de Bréville domlouval Kuličce, aby byla Prušákovi po vůli. Jakmile se vrátili, šla Kulička k sobě do pokoje a už se neobjevila.

Nakonec se Kulička podvolí naléhání a splní Prušákovu podmínku. Zatímco je s důstojníkem, všichni se radují, hodně pijí a nemravně vtipkují. Pouze jeptišky a Cornudet se obecného veselí straní. Cornudet jim dokonce vyčte, že se zachovali hanebně, a rozčíleně odchází. Aby Loiseau oživil ochromenou náladu, vypráví ostatním, jak viděl Cornudeta dělat návrhy Kuličce - ta ho odmítla, a on má teď uražené ego a žárlí na důstojníka. Tomu se všichni smějí.

Ráno když je dostavník připraven k odjezdu, dojde Kulička k dostavníku jako poslední a cítí se zahanbeně. Všichni ji ignorují a nereagují ani na pozdrav – dělají jako by ji neviděli a neznali, jen si ji pohoršeně přeměří pohledem. Všichni ji za její čin opovrhují, i přestože ji k tomu sami nabádali a donutili. Po pár hodinách cesty cestující vytáhnou své zásoby jídla, které začnou pojídat, ale Kuličce nenabídnou. Kulička ráno ve spěchu na jídlo nepamatovala. Pouze si vzpomněla na svůj košík plný jídla, který oni snědli. Nejprve cítí zlost, ale zanedlouho ji přemůže pláč. Hrabě se tváří, že za to nemůže a paní Loiseau podotkne: „To pláče hanbou.“

Cornudet si píská francouzskou vlasteneckou hymnu Marseillaisu, aby ostatní vytočil a pomstil se jim. To se ostatním nelíbí, jsou podrážděni a nervózní, on si toho všimnul, ale nepřestal. Cornudet přidá i slova a zpívá si dál. Celou cestu do Dieppe pokračoval s neústupnou tvrdošíjností ve svém pomstychtivém a jednotvárném pískání. Kulička pořád plakala a mezi slokami vzlykala, v houstnoucí tmě nešel její pláč zastavit.

Charakteristika hlavní postavy:

Slečna Alžběta Roussetová ("Kulička") - byla pomenší, všude pěkně kulaťoučká a kyprá, i prsty měla baculaté a v kloubech zúžené; Při tom všem však byla velmi půvabná a svěží. Obličej měla jako červené jablíčko, jako pivoňkové poupě v rozpuku; svítily v něm nahoře dvě překrásné oči, překryté hustými dlouhými řasami, které je zahalovaly tajemným stínem; a dole rozkošná drobná ústa s lesklými dětskými zoubky a vlhkými rty. Navíc prý měla ještě celou řadu dalších nedocenitelných kvalit, vyzývavá a sebejistá, před nepřítelem se chovala hrdě a důstojně

- Nevěstka, na rozdíl od Cornudeta je zapřisáhlá bonapartistka, vlastenka, která není bezcharakterní, jak si lidé kolem ní myslí; je hodná, má žebříčky hodnot, které její spolucestující postrádají; je představitelkou té nejnižší vrstvy; při cestě je jí opovrhováno; nikdo se s ní nechce bavit kvůli tomu, jaký má původ; později ji využijí ke svému účelu a následně zase odkopnou.

Je živelná, velmi citlivá a někdy unáhlená. Mluví i jedná rázně - nazývá Prusy "tlustými dobytky", na jednoho se prý vrhla a museli ji odtrhnout, aby ho nezabila. Snaží se udržet hrdost před dámami, ba je i trumfnout, ukázat jim, že ačkoli je "lehká", umí se chovat. Nakonec se ukáže být nejslušnější ze všech.

Charakteristika vedlejších postav:

Pan Loiseau - majitel velkoobchodu s vínem; bohatství získal prodejem laciného vína; prohnaný obchodník a šejdíř, čilý a veselý šprýmař malé postavy s velkým břichem, červeným obličejem a šedivými vlasy

- Ze tří vážených mužů v dostavníku je nejpřístupnější, nejhovornější a nejsnáze se sníží ze své úrovně - to jak v dobrém (je hned otevřený i Cornudetovi a Kuličce), tak i ve špatném slova smyslu (primitivní humor, netaktnost až vulgarita).

Paní Loiseaová - žena pana Loiseaua, vysoká, statná, rázná, pořádkumilovná, rozhodná, měla silný hlas a schopnost se rychle rozhodovat, vnášela do manželova a jejího obchodu řád a počtářského ducha (s manželem se dobře doplňovali), nesnáší rozhazování peněz

Chová se arogantně, povýšeně a nejméně ochotně a přejícně z kolektivu.
Pan Carré-Lamadon - vážený člověk z vyšší vrstvy společnosti s pevným postavením v bavlnářském průmyslu, majitel tří přádelen, je důstojník Čestné legie a členem krajské rady – zde je trochu v opozici, aby si ho režim musel víc podplácet. Je dost na peníze a vždy myslí jako obchodník, nedokáže se vžít do chudých vrstev a jejich citů.

Paní Carré-Lamadonová - manželka pana Carré-Lamadona, o hodně mladší než její manžel, drobná, roztomilá a hezká, je zvyklá na luxus
Hrabě Hubert de Bréville - honosil se jedním z nejstarších a nejzvučnějších jmen v Normandii, snažil se podtrhnout svým účesem podobu s francouzským králem Jindřichem IV., který měl být podle pověsti jeho příbuzným; člen krajské rady, vedoucí představitel strany orleanistů (politická frakce ve Francii), vlastník obrovského majetku; za každých okolností se chová jako pravý gentleman a diplomat
Hraběnka de Bréville - manželka hraběte Huberta de Bréville, je z chudších poměrů (dcera malého rejdaře z Nantes), měla výtečné vystupování, byla skvělá hostitelka - její salón první v kraji, jediný s uzavřeným okruhem vybrané společnosti; společenská, bohatá; z dam v dostavníku asi nejochotnější
2 jeptišky - Mladá je celkem pohledná, ale vyschlá puritánským životem. Stará má zjizvený obličej od neštovic, jako sestra pomáhá raněným vojákům ve válce, prý je "řízná jako rotmistr" - zde jsou ale obě neprůbojné, ke všemu neutrální, mají strach se angažovat a někomu stranit. Ani tyto "svaté ženy" však Kuličce neoplatí její službu a nenabídnou jí jídlo.

Cornudet - Zrzavý, vousatý muž z nižších společenských kruhů. Zchudl, protože propil dědictví (pokud zrovna nebojoval za revoluci, propíjel zbytek svých peněz v nějaké hospodě, alkoholik, měl dlouhý zrzavý vous, nejraději pil pivo), je typ tzv. "pivního chvastouna"- velký vlastenec a bojovník za republiku, tvrdohlavý snílek a idealista, rád odříkává zvučná hesla a chce být velký hrdina, je velmi hrdý, nadává na neschopnost Napoleona a nelíbí se mu poválečné smíření s Prusy. Jinak je ale dobrosrdečný, ochotný, neškodný, důvěřivý a upřímný

Pan Follenvie – majitel hostince v Tôtes; astmatik; vystupuje zde jako prostředník mezi Kuličkou a důstojníkem

Paní Follenvieová – Na rozdíl od manžela má až příliš prořízlou pusu. Chce svět bez válek. Nechápe, proč někdo ničí to, co jiný těžce buduje, nebo proč někdo za vraždění sklidí slávu a jiný zatracení. Věří, že k ukončení válek stačí zabít vůdce, protože normální lidé stejně bojují jen z povinnosti.

Pruský oficír („Prušák“) – pruský důstojník, árijský typ, vysoký hubený uniformovaný blonďák s knírem. Je arogantní a zvyklý vždy dostat to, co chce, aniž by udával důvody. Užívá si, když se může nad jiné povyšovat a zneužívá své moci; nadutý, povýšenecký, neohrabaný vůči Kuličce, chtěl jí využít ke svému potěšení, zlý a sobecký muž, který nakonec dosáhl svého

Literární druh:

- epika – děj, příčinné a časové souvislosti

Literární forma:

- próza

Literární žánr:

- povídka – kratší vypravování s malým počtem postav

Literární směr:

- realismus – pravdivý obraz tehdejší doby

Téma:

- Lidé z nižších společenských vrstev (prostitutka) mohou morálně převýšit lidi z vyšších společenských vrstev; pokrytectví; vlastenectví (objevuje se rozpor – kdo je mravnější a větší vlastenec); morálka a předsudky

Hlavní myšlenka:

- Dílo má kritizovat společnost a vybízí k otázce, kdo je mravnější, zdali prostitutka, která pomáhá ostatním, nebo prostí lidé, kteří se starají jen sami o sebe a prostitutkou pohrdají

- Kritika doby aristokracie a špatných lidských vlastností

Motiv:

- válečná situace, znechucenost, rozdíly mezi společností, konflikt mezi bohatšími a chudšími, změna hodnot, ztráta iluzí, protest

Časoprostor:

- Francie – cesta z Rouenu do Le Havre, období po prusko-francouzské válce, konec 19. století

- Napoleonu Bonaparte se přestává dařit a Francie je obsazena Prušáky. Chovají se zde jako vítězové a nic jim není svaté. Mnoho lidí opouští Paříž.

- Hostinec du Commerce ve vesnici Tôtes

- Dostavník

Kompozice díla:

- Středně rozsáhlá povídka, která není členěna do kapitol (pouze na odstavce) a obsahuje pouze jednu chronologicky sledovanou dějovou linii s častým užitím dlouhých souvětí a s minimem přímé řeči, spíše popisný styl

- Děj se odehrává ve velice krátkém časovém období několika dnů.

- Autor poměrně velkou část díla věnuje popisnému úvodu (rozebírá psychologickou stránku války – vojáci se bojí války, svých činů). Zápletku rozvíjí až ve druhé polovině knihy, kdy je dostavník zastaven, a cestující Kuličku přesvědčují, aby vyhověla pruskému důstojníkovi.

- Gradace děje není nijak výrazná, je zde především patrný zvyšující se psychický tlak na hlavní hrdinku. Pointou povídky je pak nejspíš ponaučení, že prestiž a bohatství ještě nemusí znamenat ušlechtilost charakteru - spíš naopak.

- Nejdůležitějším prvkem povídky je výrazná pointa v závěru, kde Maupassant ukazuje, že se názor zástupců vyšší vrstvy na Kuličku vůbec nezměnil.

- Rozsáhlá charakteristika postav

- Prvky retrospektivy, kdy Kulička vzpomíná

- Závěr uzavřený (Kuličku osazenstvo dostavníku odsoudí)

II. část:

Charakteristika vypravěče:

- Povídka je psána v minulém čase z pohledu třetí osoby (er - forma)

- Autor nikde nevystupuje

- Povídka je objektivní a kritická

- Autor píše bez zábran a vyjadřuje vše co má na jazyku - „Němce můžete škrtit, tak snadno jako jiné“.

- citově zabarvený jazyk

Typy promluv:

- Postavy promlouvají výhradně přímou řečí, což je typické pro realismus

- Jazyk, kterým hovoří autor jako vypravěč, je téměř vždy spisovný, jen občas v něm užije hovorového výrazu (např. Prušáci).

- Rozhovory jednotlivých postav bývají velmi citově zabarvené, mluví hovorově (s vodpuštěním; execírujou; chudej člověk) a vulgárně ("Vyřiďte tomu dobytku, tomu praseti nestydatému, té mrše prušácké…“).

- Barvité realistické popisy, hovorový až nespisovný jazyk pouze v případě Kuličky, aby vyšel najevo její nízký původ,

- Objektivita a kritičnost

III. část

Jazykové prostředky a jejich funkce:

- Častá přirovnání - odhodili jako nečistou věc; jako když praskne struna; polykala slzy jako dítě; jako když voda prosakuje ze skály

- Forma textu je moderní - pouze výjimečně je zde užito spřežek - dávajíce

- Setkáváme se zde i se spoustou detailů - Byla malá, obalená sádlem, i prsty měla baculaté přiškrcené v kloubech, takže vypadaly jako pletenec špekáčků. Hladká kůže jen svítila a ohromné poprsí napínalo šaty, přece však vzbuzovala chuť, kdekdo obdivoval její svěžest.

- Používání přímé řeči – „To pláče hanbou.“

- Používání zvláštních výrazů, které jsou označeny kurzívou - Ta ženská, zlostná ženská, madam,…

- Používá doslovný překlad - Co si pšejete?, „to je šecko“, “můžete otejít“, …

- Archaické výrazy nebo zastaralé slovní spojení (souchotinářská hruď; hotovil se nastoupit úřad)

- Má nádech osobitého humoru a sarkasmu - "... ta smrtonosná zbroj, v níž ještě donedávna naháněla hrůzu patníkům na všech státních silnicích v okruhu tří mil..."

- V souvislost s tématem války a tehdejší politické situace zde můžeme najít i spoustu odborných výrazů (mobilní garda; divize; těžkonohý dragoun; ostrostřelci; Národní garda; orleanisté).

- Francouzské výrazy, jména

- Kontrasty – chudí lidé/šlechta; jeptišky: stará (vážná, sebevědomá)/mladá (křehoučká)

- Vsuvka (parenteze) - Hrabě zamíchal karty - rozdal - Kulička měla jednatřicet v ruce

Tropy:

Metafora – Kulička; dusit se zlostí

Personifikace – slzy se jí tlačily do očí; korba sténala

Metonymie – všechno bylo načichlé pachem invaze; nečistá věc

Synekdocha – spolykali celý košík; byli obaleni flanelem

Litotes (opak hyperboly; zmírnění, zjemnění určitého výrazu použitím negace slova opačného významu) – nikoli bez námahy

Epiteton – s tváří nepohnutou

Oxymorón – počestný hňup

Figury:

Aliterace

Řečnická otázka

 

Literárně-historický kontext

O autorovi:

Guy de Maupassant (1850-1893)

- Narodil se na zámku Miromesnil ve šlechtické rodině

- V jedenácti letech se mu rozvedli rodiče a tak odcestoval s matkou a bratrem do Normandie, jejíž atmosféru si Guy zamiloval

- Ve věku třinácti let byl poslán na seminář v Rouenu, kde v osmnácti zachránil tonoucího básníka Algernona Charlese Swinburne

- Studoval poezii a drama

- Zúčastnil se prusko-francouzské války

- 1871 opustil Normandii a přestěhoval se do Paříže, kde byl zaměstnán jako námořnický úředník

- Gustave Flaubert jej vzal pod svá ochranná křídla, vedl jej v počátcích jeho literární kariéry, zde se také seznámil s Émilem Zolou, ruským romanopiscem Ivanem Turgeněvem a s mnoha dalšími

- V roce 1878 se stal redaktorem ve význačných novinách, jakými byly např.: Le Figaro → v tomto období začíná nejvíce rozkvétat jeho spisovatelské umění

- Hodně cestoval po Středomoří

- Ročně byl schopen vydat dva nebo čtyři romány

- Jeho bohatý pohlavní život mu již v mladém věku vynesl syfilis – nemoc dlouho popíral. Na konci 80. let byla tato nemoc již příliš pozorovatelná na jeho osobnosti, trpěl depresemi, bolestmi a strachem ze smrti, situace mu neulehčovaly ani halucinace, při kterých si představoval, že mu mozek pomalu rozežírají mouchy

- 2. ledna 1892 se Maupassant pokusil o sebevraždu, ve které mu zabránil jeho sluha, posléze byl převezen do ústavu pro choromyslné Dr. Esprita Blanche v Passy v Paříži, kde 6. července 1893 zemřel

- Guy de Maupassant je autorem šesti románů a několika desítek novel a povídek

Dílo: častými tématy kratších literárních útvarů bývá venkov, u románů se zaměřuje na měšťanskou a aristokratickou vrstvu, nejčastěji pracuje s námětem milostného rázu

Povídky: Kulička, U Tellierů, Slečna Fifi, Ve svitu luny, Miss Harriet, Povídky dne a noci, Marná krása

Romány: Příběh jednoho života, Naše srdce, Miláček, Mont – Oriol

Divadelní hra: Domácí mír

Zařazení autora do doby:

- Světová literatura 2. poloviny 19. století

- Kritický realismus, 2. polovina 19. století

Francie: Gustav Flaubert – jeden z prvních spisovatelů kritického realismu

Honóre de Balzac

Émile Zola – zakladatel naturalismu

Rusko: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Anglie: Charles Dickens

Zařazení autora do uměleckého směru:

Představitel realismu a naturalismu:

Realismus

- za jeho tvůrce je považován Émile Zola

- hrdinové z okraje společnosti, týrané ženy a děti, opilci

- děj často končí špatně

- spisovatele láká pesimismus – lidská bída, smrt, stáří, drastické a odpuzující scény

- naturalismus souvisí s determinismem - člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi – dědičnost

- autor nevstupuje ani nezasahuje do děje, nechává vyvíjet události přirozeně

- cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě, jako bytost se řídí pudy, ne mozkem

Naturalismus

- z latinského natura = příroda

- je to umělecký směr, ve kterém se snaží naturalista zachytit nezkreslenou realitu

- vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu, chápe se jako jedna z podob

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

Toto dílo napsal během svého nejplodnějšího období, kdy žil v Paříži a pracoval jako redaktor několika novin.